Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes je sestava opravu hvězdná, jen považte: DEATH, NAPALM DEATH, SEPULTURA, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, WALLS OF JERICHO a KRISIUN.
KRISIUN – za death metalovou ryzost ve třech. Za sehranost. Za to, že mě jejich riffy přikovaly k zemi.
WALLS OF JERICHO – za Zrzku, se kterou si to určitě nechcete rozházet. Za všechny svalnaté ženy světa. Za nasazení. Za jedinou metalcorovou kapelou dne. Za to, že jsou stále uragánem.
THE DILLINGER ESCAPE PLAN - za výběr songů. Za to, že jsem si málem vyřval hlasivky. Za to, že se Greg nepokusil nikoho zabít jako minule. Za sílu a energii, kterou tu zatím nikdo neměl a mít nebude. Za přihrávky mikrofonu. Za to, že před jejich setem mě opět mrazilo v zádech (zatím jako u jediné kapely).
NAPALM DEATH – za „epic fail“ dne nebo spíše celého festivalu. Zvukař nechal kapelu hrát několik skladeb i přes to, že chvílema šel ven jen vokál nebo také vůbec nic. Za nepochopení gest diváků. Za nejnervóznější a nejdivnější konec NAPALM DEATH, který jsem kdy viděl.
SEPULTURA – za to, že srovnávat se musí. Za to, že i s jednou kytaristou zadupali SOULFLY do země. Nekompromisně a bez debat. Za kytarově rovné a ostré vystoupení. Za starý pecky. Za opravdový brazilský animální feeling.
DEATH DTA – za to, že Di Giorgie je hipík a hraje bos. Za jeho lehkou hru. Za to, že používá nástroje, jejichž počet strun lze dělit třema. Za frajeřinky s basou. Za „Symbolic“. Za death metalovou krásu. Za to, že po jejich setu musela spousta mužů obejmout ženu a zamáčknout slzu. Za sestavu. Za vonné tyčinky.